Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na poslední dlouhohrající desce se PELICAN znatelně odklonili od svého původního rozvláčného výrazu směrem ke tvrdšímu a přímočařejšímu vyznění. A „EP „Ephemeral“ stvrzuje, že v tomto trendu hodlají pokračovat. Nepočítáme-li coververzi skladby od EARTH „Geometry Of Murder“, na níž se podílel sám Dylan Carlson, navazují v mnoha ohledech oba umístěné kusy na hudební polohy desky „City Of Echoes“. Těžký zvuk, jednoduchá a úderná rytmika, která klade důraz na výrazně strukturované riffy, a nepříliš zkreslený a průrazný zvuk kytar – tak lze v kostce shrnout několik základních dojmů. Byl-li někdo zklamán „jednoduchostí" a přímočarostí uvedené desky, „Ephemeral“ znovu ukazuje sofistikovanější tvář PELICAN, v níž se tu a tam odráží nálady nahrávky „The Fire In Our Throats Will Beckon The Thaw“. Obě skladby jsou veskrze příjemnou ochutnávkou před další dlouhohrající deskou a rovněž stvrzením, že tato chicagská čtveřice má o své další tvorbě zcela jasno.
7 / 10
What We All Come To Need (2009)
Ephemeral (EP) (2009)
City Of Echoes (2007)
The Fire In Our Throats Will Beckon The Thaw (2005)
Live In Chicago (DVD) (2005)
Australasia (2003)
Pelican (EP) (2003)
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
